Nikdy nezapomenu na telefonát ze školy, kdy mi řekli, že můj syn zkolaboval přímo během vyučování. Teprve pak jsem naplno pochopil, že nešlo jen o anémii, ale o hlad, posměch spolužáků a naprosté selhání školní jídelny i vedení. Musel jsem jít proti škole, úřadům i vlastnímu strachu, abych synovi a dalším dětem vybojoval obyčejnou věc – možnost najíst se bez ponížení.