Jmenuji se Lucie a můj syn Matěj se narodil s velkým mateřským znaménkem přes polovinu obličeje. Bojovala jsem s předsudky, pohledy i posměšky v našem malém městě na Vysočině, ale rozhodla jsem se, že Matějovi ukážu, že je dokonalý právě takový, jaký je. Moje rozhodnutí změnilo nejen náš život, ale i pohled lidí kolem nás.
Jmenuji se Jaroslav a už několik let se snažím smířit s rozhodnutím svého syna, který si vzal ženu s dítětem. Každá návštěva u nich je pro mě emocionální zkouškou, protože se cítím cizí i mezi vlastními vnoučaty. Přemýšlím, jestli dokážu přijmout rodinu, která není taková, jakou jsem si kdysi vysnil.
Jmenuji se Božena, jsem babička z Ostravy a každý den žiji pro svého vnuka Tomáška. Od chvíle, kdy se má dcera Jana provdala za Petra, musím pokaždé, když přijde domů, zmizet, jako bych neexistovala. Toto je můj příběh o bolesti, nespravedlnosti a tiché bitvě za lásku ke svému vnukovi.
Od osmnácti jsem musela platit tátovi nájem za svůj pokoj. Teď, když je starý a nemá peníze, čeká, že se o něj postarám. V téhle zpovědi přemýšlím, co pro mě znamená rodina, povinnost a odpuštění.
Jedné noci jsem vyhodila svého syna a snachu z domu. Bylo to rozhodnutí, které mi zlomilo srdce, ale zároveň mě zachránilo. Dnes přemýšlím, kdy má matka právo myslet konečně i na sebe.
Od chvíle, kdy jsem zaslechla, že můj zeť Petr chce přepsat náš dům na svou matku, se ve mně usadil strach. Moje dcera Tereza čeká druhé dítě a já se bojím o její budoucnost. V tomto příběhu popisuji, jak jsem bojovala s nedůvěrou, rodinnými konflikty a otázkou, co je správné udělat pro bezpečí svých nejbližších.
Jmenuji se Jana a můj život se odehrává mezi nekonečnou péčí o čtyři děti, neustálými finančními starostmi a matčinou kritikou. Každý den bojuji s pocitem, že nejsem dost dobrá matka, zatímco se snažím udržet naši rodinu pohromadě v pražském paneláku. V tichu noci mě pronásleduje otázka, jestli někdy budu stačit – sobě, dětem i své matce.
