Všichni věděli, jen já ne: Život ve stínu zrady v Chicagu

„Ty tomu pořád ještě nevěříš, že?“ řekla mi máma do telefonu tím tichým, soucitným hlasem, který mě vždycky rozčiloval, když jsem se snažila něco bolestivého vytěsnit z hlavy. Ale jak bych tomu mohla věřit? Už měsíc se snažím žít tak, jako by se to nestalo. Jako by všechno kolem mě neexplodovalo na milion střepů, z nichž každý píchá přesně do místa, kde jsem si myslela, že mám srdce chráněné pro Markovu lásku. Stojím u kuchyňské linky v našem chicagském bytě, dívám se z okna na tiché, ospalé ulice a hledám v sobě odvahu přijmout to, co jsem se dozvěděla. Můj Mark. Moje Jessica. Dva nejdůležitější lidé v mém životě – a přitom ti, kteří mě v tichosti zradili nejvíc. Všichni kolem mě, všichni naši známí… věděli to. Jen já jsem žila v blažené nevědomosti.