Stála jsem v pyžamu u dveří svého pronajatého bytu v pražském paneláku a poslouchala cizí ženu, která mi se slzami v očích říkala, že tam vyrostla a že mám pustit její děti domů. Během pár minut jsem volala policii, protože jsem netušila, jestli jsem oběť podvodu, nebo svědek cizí rodinné tragédie. Dodnes ve mně zůstává nepříjemný pocit, jestli jsem tehdy měla být tvrdá a držet se smlouvy, nebo víc člověk a míň nájemnice.