Jmenuji se Marie a celý život jsem žila pro svou rodinu. Svůj dům jsem darovala dceři Janě, protože jsem věřila, že mi v stáří poskytne lásku a bezpečí. Teď mě ale vyhání z domova, který jsem celý život budovala, a já se musím postavit tváří v tvář bolesti, zradě i vlastní hrdosti.
Nikdy bych nevěřila, že se ocitnu v situaci, kdy budu muset sama pečovat o svého malého vnuka, zatímco moje dcera bojuje o život v nemocnici. Každý den jsem hledala sílu v modlitbě a víře, že všechno zvládneme. Tento příběh je o bolesti, strachu, ale i naději a lásce, která nás držela nad vodou.
Včera jsem opět slyšela od své dcery, že bych se měla chovat jako správná babička. Můj příběh je o tom, jak těžké je žít podle svých představ, když vás vlastní rodina nutí do rolí, které vám nesedí. Přemýšlím, jestli je možné najít cestu k porozumění mezi generacemi, když každý očekává něco jiného.
Moje babička mi po rozvodu pohrozila, že mě vydědí. Tím se rozjela lavina konfliktů, která rozdělila naši rodinu a postavila mě proti vlastní dceři i matce. V příběhu popisuji, jak jsem hledala sílu znovu najít sebe samu a pochopit, co pro mě znamená rodina.
