Stál jsem v kuchyni své dcery a díval se na obálku s penězi, kterou přede mě položila, jako bych byl cizí člověk na hodinovou sazbu. Celý život jsem si myslel, že rodina drží pohromadě i tehdy, když je to nepohodlné, jenže v tu chvíli jsem poprvé cítil, že už nejsem táta, ale služba. Dodnes nevím, jestli jsem tehdy udělal správně, když jsem odešel, protože některé rány nebolí kvůli penězům, ale kvůli tomu, co tím druhý vlastně řekne.