Pamatuju si přesně ten okamžik, kdy jsem stála u plotny, venku se smála celá rodina a mně došlo, že dům, o kterém jsme snili, už dávno není náš. Myslela jsem, že na kraji u Mníšku pod Brdy najdu ticho, prostor pro děti a trochu normálního života, jenže místo toho jsem se stala kuchařkou, uklízečkou a řidičkou pro cizí pohodlí. Když jsem konečně řekla dost, získala jsem klid, ale taky ticho od vlastní sestry, jedovaté poznámky od mámy a otázku, jestli jsem rodinu nerozbila právě já.