Seděla jsem na studené dlažbě v chodbě a držela babičku za ruce, zatímco mě prosila, ať ji nenechám odvézt někam mezi cizí lidi. Celá moje rodina mě tlačila do rozhodnutí, které dávalo smysl jim, ale mně lámalo srdce každý den znovu. Tohle je moje zpověď o lásce, vyčerpání, vině a o tom, jak těžké je chránit člověka, kterého pomalu bere nemoc.