Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy mi máma přímo do očí řekla, že když jí nekoupíme vlastní byt, necháme ji na stará kolena padnout. Seděl jsem vedle své ženy a cítil jsem, jak se ve mně míchá vina, vztek i bezmoc, protože sami sotva utáhneme hypotéku a běžný život. Nakonec jsme museli udělat něco, čeho jsem se bál celý život — postavit mámě jasné hranice a riskovat, že mě za to přestane považovat za syna.