Když mi po narození čtvrtého dítěte vlastní rodina řekla, že jsem nezodpovědná, málem jsem přišla i o poslední kousek sebe
Seděla jsem v kuchyni s miminkem v náručí, když mi táta řekl, že jsem si zničila život a že do našeho malého bytu další dítě prostě nepatří. Nejsilnější ale nebyla únava ani peníze, nýbrž to ticho, které pak mezi mnou a mojí rodinou narostlo a udělalo ze mě cizího člověka. Dnes už vím, že za jejich tvrdými slovy byl strach, ale tehdy mě to rozbilo tak, že jsem několik měsíců nevěděla, jestli ještě někam patřím.