Stála jsem v úzké chodbě s taškou v ruce a poslouchala, jak tchyně šeptem říká, že takhle si důchod nepředstavovala. Po manželově ztrátě práce jsme neměli kam jít a návrat do rodičovského domu z nás během pár dnů udělal cizí lidi, kteří se hádají o prostor, peníze i obyčejný klid. Dlouho jsem měla pocit, že se tam udusím, ale pak přišel jeden večer, kdy jsme si konečně řekli věci, které bolely nejvíc.