Seděla jsem v kuchyni v našem starém paneláku v Praze, když mi neteř najednou začala mluvit o tom, že bych na ni měla přepsat část bytu, a mně v tu chvíli došlo, že celou dobu nešlo o rodinu, ale o střechu nad hlavou. Dlouho jsem si namlouvala, že její zájem je upřímný, protože po smrti rodičů a po rozvodu jsem byla strašně sama a chtěla jsem zase slyšet doma lidský hlas. Když se všechno rozpadlo, musela jsem si konečně přiznat, že někdy je větší láska k sobě samé zavřít dveře i před vlastní krví.