Od té chvíle, co mi Matěj poprvé řekl „ty nejsi moje máma“ jsem věděla, že už nic nebude jako dřív. Všichni kolem mě čekali, že prostě přijmu roli „macechy“ a budu milovat cizí dítě jako své vlastní. Ale co když to tak necítím – a je to vůbec v pořádku?
Jmenuji se Magdaléna, je mi 28 let a bojuji s rozhodnutím, které mi láme srdce. Můj muž Daniel má syna z prvního manželství a chce, aby žil s námi. Jeho syna bych nerada oddělila od otce, ale představa, že budu novou matkou, mě děsí a rozděluje náš vztah.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi Petr oznámil, že jeho syn z předchozího vztahu bude žít s námi. Všechno, co jsem si myslela, že vím o svém životě, se v tu chvíli zhroutilo. Jen díky víře a modlitbě jsem našla sílu čelit nové realitě a hledat cestu k malému Matějovi.
Můj život je nekonečný boj o přijetí – nejdřív doma, pak mezi cizími. Když se v mém životě objevil Michal se synem, musela jsem čelit vlastním strachům i očekáváním ostatních. Můžeme skutečně milovat někoho, kdo pro nás zůstává navždy cizincem?
