Od prvního okamžiku jsem věřila, že Jirka je ten pravý. Jenže moje představy o dokonalém vztahu se začaly pomalu rozpadat, když jsem od něj očekávala víc, než mohl dát. Teď už vím, že někdy je největším nepřítelem lásky právě naše vlastní očekávání.
Přišla jsem domů pozdě, unavená a s hlavou plnou myšlenek. Místo klidu mě čekala konfrontace s manželkou, která nerozuměla mé únavě a potřebě být chvíli sama sebou. Ten večer se obyčejná večeře změnila v boj o pochopení, respekt a právo na vlastní slabost.
Sedím v metru a sleduji svůj odraz ve skle, zatímco se mi v hlavě honí vzpomínky na matčiny nikdy nekončící požadavky. Všechno, co jsem kdy dělala, bylo pod drobnohledem jejího pohledu a touhy, abych byla lepší, krásnější, úspěšnější – ale nikdy ne sama sebou. Dnes večer se poprvé ptám: žiju vůbec svůj život, nebo jen naplňuji cizí představy?
