Když mi vlastní rodiče řekli, ať nedramatizuju, pochopila jsem, že z toho manželství musím začít zachraňovat hlavně sebe
Seděla jsem v kuchyni, ruce se mi třásly a manžel přede mnou znovu rozebíral, proč jsem prý neschopná ženská, co bez něj nic nezvládne. Když jsem pak s pláčem šla za rodiči, čekala jsem aspoň kousek opory, ale oni se postavili na jeho stranu, protože navenek působil jako slušný chlap a dobrý živitel. Teprve když jsem začala chodit na terapii a opatrně si budovat vlastní kruh lidí mimo rodinu, došlo mi, jak moc jsem byla dlouhé roky sama a jak strašně moc potřebuji znovu uvěřit sama sobě.