Dodnes slyším ten její pláč ve školní šatně a vidím, jak se ke mně tiskla očima, i když neřekla ani slovo. Když jsem upozornila na modřiny a strach, narazila jsem nejen na vztek rodiny, ale i na ticho lidí, od kterých bych čekala oporu. Nakonec jsem zůstala skoro sama, ale pořád vím, že mlčet by bylo horší.