Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem v ruce držela dopis od ženy, která mě kdysi opustila, a cítila jsem, jak se mi znovu rozpadá půda pod nohama. Celé dětství jsem bojovala s pocitem, že nikam nepatřím, protože jsem vyrůstala mezi pěstouny a v dětském domově, kde se člověk naučí moc nečekat. Až později jsem pochopila, že rodinu netvoří krev, ale lidé, kteří u vás zůstanou i ve chvíli, kdy jste nejhorší verze sebe sama.