Seděla jsem u kuchyňského stolu s hrnkem studené kávy, když mi manžel před dětmi řekl, že moje psaní je zbytečnost a že mám konečně dělat to, co se ode mě čeká. Dlouhé roky jsem žila jako tichá hospodyně pod dohledem jeho i tchyně, až mě vlastní zoufalství dohnalo k tomu, abych se začala bránit. To, co pak přišlo, rozbilo naši rodinu na kusy, ale nakonec nás to donutilo naučit se spolu mluvit jako lidi, ne jako pánové a služka.