Seděla jsem v kuchyni s výsledky z onkologie v ruce a místo pravdy jsem doma začala hrát divadlo, protože jsem se bála pohledů plných lítosti. Když můj muž a dcera zjistili, co skrývám, nesemklo nás to, ale naopak roztrhlo na kusy, protože každý z nás začal utíkat jinam. Až mezi čekárnami, chemoterapiemi a tichými návraty domů jsme si museli přiznat, že se nebojíme jen nemoci, ale hlavně toho, že se navzájem ztratíme.