Seděla jsem u stolu se svými sourozenci a měla jsem pocit, že po letech dusna konečně přijde klid. Místo toho se během jedné jediné večeře rozpadlo všechno, čemu jsem o vlastní rodině věřila. Když moje sestra přiznala, že to nebyl náš bratr, kdo vzal peníze z dědictví, cítila jsem úlevu i takovou bolest, že se mi z ní chtělo brečet nahlas.