Když mi tchyně vyrvala synovi skicák z ruky, pochopila jsem, že jestli hned neodejdu, zlomí ho stejně jako roky lámali mě
Stála jsem v kuchyni našeho přeplněného bytu, poslouchala tchána s tchyní, jak mému synovi zakazují kreslit, a poprvé jsem nahlas řekla dost. Dlouhé roky jsem mlčela, uhýbala a snažila se přežít pod jednou střechou s lidmi, kteří rozhodovali o každé maličkosti, ale když začali dusit i jeho talent, něco se ve mně zlomilo. Odejít s dítětem do malého nájmu bylo děsivé a bolelo to, jenže teprve tam jsem pochopila, jak vypadá život bez cizího hlasu za zády.