Seděla jsem v kuchyni a poslouchala, jak moje dcera se třesoucím hlasem říká větu, která mi roztrhla život na dvě části. Když jí manžel ani jeho rodiče neuvěřili a začali všechno zametat pod koberec, vzala jsem ji za ruku, odešla z domu a šla na policii, i když jsem tím riskovala úplně všechno. Dnes žijeme skromně a s bolestí z toho, že se případ zastavil, ale pořád vím, že jsem udělala jedinou věc, kterou matka udělat musí.