Když jsem v našem panelákovém bytě našla cizí dluh, došlo mi, že nežiju jako manželka, ale jako dítě na kapesném
Seděla jsem na zemi mezi krabicemi s drahým vybavením a v ruce držela smlouvu o úvěru, o kterém mi můj manžel nikdy neřekl. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo, protože jsem pochopila, že v našem bytě po rodičích sice bydlíme spolu, ale o penězích rozhoduje jen on. Dnes už vím, že nejhorší nebyl ten dluh, ale pocit, že jsem ve vlastním manželství přestala být rovnocenná.
