Nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového může stát – že moje vlastní dítě tak moc zraní druhé. Každé ráno se probouzím s výčitkami svědomí, ale vím, že musím být oporou pro svou snachu a vnučku. Neumím přestat přemýšlet, co jsem mohla udělat jinak, aniž bych ztratila samu sebe.
Stojím u maminčina hrobu a v hlavě mi zní poslední slova, která jsem jí řekla. Už je to pět let, co odešla, ale bolest a výčitky mě neopouštějí. Kéž bych mohla vrátit čas a říct jí, jak moc pro mě znamenala.
Viděla jsem, jak se můj bratr celý život obětoval pro své děti, ale když onemocněl, zůstali jsme u něj jen já a jeho stará fotografie. V tomto příběhu se potýkám s výčitkami svědomí, rodinnými konflikty a otázkou, kde se stala chyba. Má dnes ještě láska a oběť nějakou cenu?
Jsem Marie, matka z Brna, která se už roky snaží najít cestu ke své dceři Lucii. Naše vztahy jsou plné hádek, nepochopení a mého pocitu bezmoci, protože Lucie tvrdí, že jí nikdy nedokážu pomoci tak jako její tchyně. Vyprávím o našich konfliktech, svých vnitřních bojích a o tom, jak se snažím napravit, co se pokazilo.
