Když se moje máma po letech objevila u dveří s igelitkou v ruce, nevěděla jsem, jestli ji obejmout, nebo zabouchnout
Stála jsem ve dveřích a dívala se na ženu, která mě kdysi bez vysvětlení opustila a teď prosila o střechu nad hlavou. Celé roky jsem si namlouvala, že už je mi jedno, proč odešla, ale v tu chvíli se mi všechno vrátilo do těla jako bolest, kterou jsem nikdy opravdu nepřestala cítit. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu člověk, jakým mě vychoval táta, nebo dcera, kterou její matka kdysi zlomila.