Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem stála v nemocniční chodbě a poslouchala, jak lékař říká, že babička má zlomenou kyčel a doma ležela sama. Dlouhé měsíce jsem rodičům opakovala, že po smrti dědy není jen smutná, ale hlavně opuštěná a zanedbaná, jenže oni to nechtěli vidět. Až ten pád nás donutil přiznat si pravdu, že jsme ji všichni nechali mizet před očima.