Ležela jsem na nemocniční posteli, dívala se do stropu a poprvé si naplno přiznala, jak moc jsem ve vlastních dětech přestala mít oporu. Bolelo mě to víc než diagnóza, protože jsem si připadala jako povinnost mezi schůzkou, kroužkem a nákupem. Nakonec jsem ale udělala něco, co mi změnilo život, a právě tím jsem je k sobě možná přivedla zpátky.