Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem stála v kuchyni u tchyně a poslouchala, že i hrnek mám postavit „správně“, jinak prý v tom domě nemám co dělat. Po manželově vyhazovu z práce jsme neměli kam jít a já si myslela, že to spolu nějak vydržíme, jenže cizí pravidla, ponížení a ticho mezi námi mě semlely víc než nedostatek peněz. Dnes, když už máme vlastní pronajatý byt, pořád ve mně zůstává otázka, jestli se dá odpustit to, jak snadno se člověk ve vlastní nouzi přestane cítit jako doma kdekoliv.