Pořád slyším ten okamžik, kdy máma položila telefon na stůl a se vztekem řekla, že babička už zase nezvedá. Nechápala jsem, proč žena, která dřív žila pro rodinu, najednou zmizela ze všech návštěv, hovorů i zpráv, a jak se z lásky stalo podezření, hádky a ticho. Když se po měsících ozvala a řekla pravdu o své těžké nemoci, cítila jsem zároveň úlevu, stud, vztek i bolest, že nás k sobě nepustila.