Stál jsem na chodbě s igelitkou v ruce, mámou za zavřenými dveřmi a svým malým synem v náručí, který nechápal, proč dnes nespíme doma. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy mi vlastní matka řekla, že mě pod střechou nechá, ale moje dítě ne. Od té doby jsem se naučil, co znamená být otcem, i když jsem sám vyrůstal bez skutečné opory.
Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem ten den potkala Nikolase před hlavním nádražím. Moje rozhodnutí mu pomoci mě přivedlo na cestu, kterou jsem si ani neuměla představit, a vtáhlo mě do drsné reality, před kterou většina zavírá oči. A právě jeho bolestný příběh mě donutil přemýšlet nad vlastním životem i tím, jak snadno můžeme přehlížet lidské utrpení.
Už jako miminko jsem zažil odmítnutí, které mě poznamenalo na celý život. Prošel jsem dětským domovem, pěstounskou rodinou, školními poníženími i bolestivým hledáním vlastních kořenů. Dnes, jako dospělý, si stále kladu otázku: co je to vlastně rodina a dá se láska vybrat?
Po rozvodu jsem přišla o všechno a musela začít znovu. Teď stavím vlastní dům, ale nejsem si jistá, jestli mohu věřit svému novému příteli. Moje minulost mě stále pronásleduje a bojím se, že udělám stejnou chybu znovu.
Jmenuji se Jana Novotná a toto je příběh o tom, jak jsem se po zradě vlastní rodiny a ztrátě domova ocitla na ulici. Přestože jsem padla na samé dno, našla jsem v sobě sílu nejen přežít, ale i pomáhat ostatním lidem v podobné situaci. Dnes vedu komunitní centrum pro lidi bez domova v Brně a společně hledáme cestu zpět do života.
