Vyhodil jsem vlastního bratra i jeho těhotnou ženu z mojí garsonky, protože už jsem psychicky dál nemohl, i když jsem věděl, že nemají kam jít
Stál jsem u dveří své malé pražské garsonky a třásly se mi ruce, když jsem vlastnímu bratrovi řekl, že musí odejít. Pomohl jsem mu i přes starou zradu, která mi kdysi rozbila manželství i důvěru v rodinu, ale jeho pohodlnost a bezohlednost mě nakonec zlomily. Dodnes nevím, jestli jsem udělal správnou věc, nebo jen zachránil poslední kus sebe.