Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem v dětském domově slyšel, že si pro mě přijel manželský pár z Prahy, a v hlavě mi běželo jen to, že si mě stejně zase nikdo nenechá. Dlouho jsem neuměl věřit ani jejich klidu, ani obyčejným věcem, jako byla teplá večeře, zavřené dveře od mého pokoje nebo to, že se mě někdo ptá, jak mi opravdu je. Tohle je můj příběh o tom, jak jsem se z kluka plného vzteku a studu pomalu učil přijmout lásku, i když jsem byl přesvědčený, že si ji nezasloužím.