Stála jsem s taškami od nákupu mezi dveřmi a poslouchala vlastní mámu, jak mi se slzami v očích vyčítá, že jsem ji nechala samotnou, i když jsem pro ni poslední roky dělala první poslední. Ten večer jsme si řekly věci, které bolely tak, že jsem měla chuť utéct z vlastního bytu, ale poprvé jsme byly opravdu upřímné. Nakonec jsme našly křehký kompromis, díky kterému mám šanci zase dýchat a ona snad přestane mít pocit, že na světě zůstala úplně sama.