V sobotu mi tchyně obrátila byt naruby a teprve při křiku u dřezu přiznala, proč mě celé roky dusila
Stála jsem s gumovými rukavicemi ucpaná mezi kýblem a dřezem, zatímco mi tchyně s ledovým hlasem převracela domácnost vzhůru nohama. Myslela jsem si, že mě jen ponižuje a že jí nikdy nebudu dost dobrá, ale během jedné prudké hádky ze sebe vychrlila pravdu o vlastním manželství a bolesti, kterou si nese celý život. Ten den mě zlomil, ale zároveň poprvé ukázal, že za její tvrdostí není jen zlost, ale i staré rány, které jsme obě nevědomky dál živily.